Žabovřesky: nestačí o životním prostředí mluvit. Je čas jednat

Žabovřesky byly svého času hodnoceny jako druhá nejlepší městská část z hlediska životního prostředí. Dnes jsme na třetím místě. Není to žádná katastrofa. Je to ale důvod k zamyšlení.

Svůj podíl na zhoršení lze nepochybně přičíst výstavbě a následném provozu Velkého městského okruhu. Více hluku, prachu, dopravy a stavebního ruchu se v prostředí projevit musí. Nemůžeme se tím ale omlouvat donekonečna. Životní prostředí není fráze, kterou stačí mít v programu. Je to něco, co musí být vidět v ulicích.

Jednou z největších výzev bude hospodaření s vodou. O zadržování dešťové vody slýcháme často. Teď je čas přestat o něm pouze mluvit a začít konkrétně jednat.

Především je třeba zadržovat dešťovou vodu přímo v místě, kde spadne. Budovat zasakovací plochy, retenční nádrže a dešťové zahrady. Tam, kde je to možné, nahrazovat nepropustný asfalt a beton propustnými povrchy. Sázet stromy – ale tak, aby měly dostatek prostoru a vody a skutečně přežily. Využívat zelené střechy a další způsoby, jak ochladit budovy i veřejný prostor.

Proč? Protože rozpálené město není otázkou vzdálené budoucnosti. Zažíváme ho už nyní – letošní léto nám dalo jasnou výstrahu. Strom není jen ozdoba. Stín a výpar vody dokážou významně ochladit okolí. Zadržená dešťová voda se navíc může vracet do půdy a sloužit zeleni místo toho, aby po dešti okamžitě odtekla do kanalizace.

Ano, nebude to zadarmo. A ano, některá opatření budou technicky i finančně náročná. Ale právě tady se ukáže, zda bereme ochranu životního prostředí vážně.

Mnozí se dnes životním prostředím zaštiťují. Mluví se o klimatu, zeleni, vodě a udržitelnosti. Jenže bez konkrétních kroků zůstávají taková slova jen prázdnými frázemi.

Žabovřesky přitom mají na čem stavět. Máme kvalitní obytné prostředí a chceme, aby takové zůstalo i za deset, dvacet nebo třicet let.

Jinde ve světě se již nepřou o to, zda klimatická změna existuje. Řeší, jak přizpůsobit města tomu, co už se děje. Nejde přitom o žádnou utopii. Světová města už podobná opatření realizují. Rotterdam využívá veřejná prostranství, která dokážou při přívalových deštích zadržet velké množství vody. Kodaň systematicky přizpůsobuje parky a veřejný prostor přívalovým dešťům. Paříž mění rozpálené asfaltové plochy, rozšiřuje zeleň, stín a propustné povrchy.

Cílem proto nemůže být pouze vrátit Žabovřesky na druhé místo v nějakém žebříčku. Cílem musí být městská část, ve které se dobře žije i v době stále častějších veder, sucha a přívalových dešťů. A to je úkol, který jsem si vytýčil.