Už aby byl listopad: Život na rozkopané Vrázově očima souseda a kandidáta

Když se začátkem března objevily v okolí naší Vrázovy, Strmé a Příkré první zábrany a cedule ohledně výměny plynovodu, bral jsem to – stejně jako většina z vás – sportovně. Infrastruktura se opravit musí, plyn potřebujeme všichni a těch pár měsíců se prostě nějak kousneme. Na vývěsce radnice sice oznámení se třemi etapami bylo, ale z plánků se dalo jen vyčíst, kdy začnou kopat u nás. Čekali jsme tedy na informační letáky a podrobnější informace. Mezitím se na ulici objevily cedule s úpravou dopravy, konečně v průběhu posledního týdne před zahájením oprav letáček dorazil, stejně strohý a neinformativní jako úřední vývěska.

První den pak stavbu zahájila fréza asfaltu tím, že projela celou Vrázovu ulici, byť polovina ulice byla zahrnuta až do druhé půle oprav. Drť zůstala na povrchu v úhledném kopečku a stala se zábavným zpestřením života motoristů, chodců a spolu s prachem z výkopů i stálicí na našich oknech.

Jenže teď už máme září, podle plánů se v této nejdelší etapě pojede až do poloviny listopadu, a upřímně říkám, že i mně jako vašemu sousedovi už pomalu dochází trpělivost.

Nejhorší totiž není to, že se opravuje, ale jakým způsobem se to děje. Každý den se tu potkáváme a všichni vidíme ten obrovský kontrast mezi velkolepým plánem na papíře a realitou pod našimi okny. Jsou dny, kdy se na staveništi nehne ani noha. Ulice zůstávají neprůjezdné, hluboké výkopy zejí prázdnotou, prach se víří – ale práce stojí. Třešničkou na dortu pak byla informace od dělníka, který před mým odjezdem do zaměstnání pozdravil se slovy, že dnes nám budou připojovat plyn a bude tu nutná kontrola. Znovu bez žádného upozornění ze strany zhotovitele.

Těch každodenních komplikací, na které nikdo na úřadě dopředu nemyslel, zažíváme celou řadu. Prach se s dešti mění v bahno, díky výkopům pak s vodou nezamíří ani do kanalizace a změní trasu do zahrady. Mnohem víc mě ale trápí, jak situace dopadá na lidi, kteří nemají sil nazbyt. Naši starší sousedé z okolních bytovek teď musí vláčet těžké tašky s nákupem stovky metrů daleko, protože blíž se auto prostě nedostane. Stejně tak zpět s odpadky do popelnic na kraji uzavírky. Kočárky a malí školáci místy musí vstoupit do vozovky přesně ve chvíli, kdy se ranní provoz na okrajích uzavírky zahltí nervózními řidiči. Nemluvě o těch, kteří v kteroukoli denní i noční dobu uzavírkou vesele projížděli, aby si zkrátili cestu na Bochořákovu nebo Plevovu. Noční ozvěny kovových přejezdů v parném létě byly nezapomenutelné. S opravou také zmizelo minimálně několik desítek parkovacích míst a večerní boj o zbylé parkování je tak citelně vypjatější.

Snad nás na konci potká alespoň výměna celých povrchů, jak silnice, tak i chodníků, zde ideálně zámkovou dlažbou místo asfaltu, a nepřekvapí nás v závěru nepřízeň počasí a odklad až na jaro.

Jak bychom to v Hnutí pro Žabiny řešili my?

Když se denně dívám na ty rozkopané silnice, nepřemýšlím o tom jen jako naštvaný obyvatel, ale hlavně jako člověk, který chce pro Žabovřesky konstruktivní řešení. V hnutí Pro Žabiny věříme, že takhle velké rekonstrukce se dají zvládat s mnohem větším ohledem na lidi. Nejde o to stavbu zastavit, ale lépe ji ze strany městské části koordinovat.

Pokud mi dáte na podzim svou důvěru, chtěl bych v Žabinách prosadit, aby se u podobných staveb automaticky zaváděla tato pravidla:

• Pravidelné kropení a úklid: V suchých dnech musí obec na stavebních firmách vyžadovat kropení staveniště, aby prach nelétal lidem do oken.
• Dočasné parkovací zóny: Městská část by měla aktivně vyjednat dočasné využití jiných zpevněných ploch v okolí (např. u škol, sportovišť nebo firem mimo jejich provozní dobu) vyhrazených pouze pro rezidenty z dotčených oblastí.
• Aktivní pomoc seniorům: Radnice může skvěle zafungovat jako koordinátor. Ve spolupráci se sociálními službami nebo dobrovolníky by se dala nabídnout cílená pomoc s donáškou nákupů pro ty nejstarší obyvatele z odříznutých vchodů.
• Důsledný dohled nad harmonogramem: Uzavírky mají trvat jen po dobu reálných prací. Pokud se na nějakém úseku delší dobu nic neděje, má být provizorně zpřístupněn lidem i osobním vozidlům.

Výměna plynovodu je běh na dlouhou trať, ale lidský přístup a otevřená komunikace by nám všem ty měsíce v prachu výrazně usnadnily. Chci, aby příští projekty v Žabovřeskách už probíhaly s respektem k nám, kteří tu bydlíme.

Mgr. Karel Ondráček, Ph.D.
kandidát Hnutí pro Žabiny