Školství nesmí stát jen na učitelích: Proč musíme konečně ocenit nepedagogické pracovníky?
Ministr školství dostal přes prázdniny jasné zadání. Vymyslet problém, který dosud nebyl, ale spolehlivě zabaví voliče. Skutečné problémy školství se tak opět odsunou stranou a možná se podaří odvést pozornost od jiných závažných témat. Sám působím ve funkci ředitele na jiné škole, ale když sleduji debaty například v Žabovřeskách, vidím, že problémy jsou všude jako přes kopírák. Školství máme plná ústa, ale peníze se často vyhazují za zbytečnosti, místo aby šly tam, kde jsou skutečně potřeba – k nepedagogickým pracovníkům.
Třicátého června jsem potkal kolegyni z jiného oboru a pozval ji na kafe. Odpověděla, že by ráda, ale až další den. Když jsem utrousil, že budu celý zbytek týdne v práci bez ohledu na vedra, upřímně se překvapila: „A co v té škole děláš, když tam nejsou žáci?“
Vlastně jsem neměl stručnou odpověď. Přes prázdniny totiž vedení školy nedělá pedagogického lídra, ale personalistu, údržbáře a administrativního dělníka. Reaguje se na zprávy OSPODu, dořešují se právní záležitosti, přijímají se nové asistentky do tříd a vymýšlí se pro ně zázemí, se kterým se při výstavbě starých školních budov prostě nepočítalo. Koordinují se obědy pro cizí strávníky, plánují se dovolené provozních zaměstnanců tak, aby se vše stihlo, tisknou se smlouvy a platové výměry. A když v půlce srpna dostanete výpověď od učitelky, celé kolečko tvorby rozvrhů začíná nanovo.
Všechno jsme zvládli. Bez personalisty, s jednou účetní a externí ekonomkou. Jenže jak chceme, aby vedení škol pedagogy reálně vedlo, když je celé přetížené administrativou a na skutečný leadership nezbývá čas? Když pracuje pod neustálým tlakem a dohledem?
Mám známého ve vedení prestižní soukromé školy. Tam moc dobře vědí, jak klíčová je nepedagogická práce. Ředitel má finance na to, aby zaplatil sekretářku, školníka, personalistu i ekonomku, a může být reálným pedagogickým lídrem. O výši školného se nebudu zmiňovat.
Pokud ale budeme školství vidět jen jako soubor učitelek a učitelů, unikne nám to podstatné. Škola nemůže fungovat bez kuchařek, uklízeček, školníků, hospodářek a správců sítě. Stát navíc v minulých letech přehodil financování těchto pozic na zřizovatele a obce. Jenže pokud nebudou mít samosprávy, včetně těch v Žabovřeskách, dostatek prostředků, hrozí rozevírání nůžek. Movitější rodiče dají děti na soukromé školy a veřejné základní školství zůstane pro ty méně majetné.
Ještě je naděje na obrat. Nesmíme dovolit, aby se peníze utrácely za politické projekty a zbytečnou byrokracii. Musíme je nasměrovat na spravedlivé a důstojné odměňování nepedagogických pracovníků. Bez nich se totiž ráno neotevřou dveře školy, neuvaří se oběd a neuklidí se třídy. Školství musí být reálnou prioritou, ne jen tématem pro prázdninové odvádění pozornosti.
Mgr. Marek Šlapal
kandidát Hnutí pro Žabiny